Maia Gibbs

"If you don't work hard, you can't play hard"

T: Ahoj Maio! Musím říct, že jsi mě překvapil, čekala jsem spíš někoho s potetovaným obličejem a tetovacíma paličkama, ale ty vypadáš docela normálně. Chystáš se vůbec potetovat si obličej?

M: No, v tomhle životě asi ne. Mít potetovaný obličej je pro náš lid velice posvátná záležitost, tohle tetování si musíš opravdu zasloužit. Je to fakt vážná věc, i v dnešní době. Takže zatím ne, ale asi budu mít nohy, zadek a záda.

T: Co přesně bys musel udělat, abys mohl mít moko na obličeji?

M: Musíš toho opravdu hodně udělat pro svou komunitu. Pozitivně ovlivňovat růst svého Iwi (kmene) Hapu (sub-kmene) a Whanau (rodiny) a taky jít příkladem svému okolí a mít pozitivní přístup. Nosit na obličeji tyhle znaky, je pro naši kulturu velice důležité a přichází s tím i velká zodpovědnost.

T: Co si myslíš o Evropanech, kteří si nechávají dělat Moko na obličej?

M: Myslím, že to není správné… aby lidi, kteří nemají Maori původ, měli tohle tetování. Ani bych to nenazýval “Tā Moko”. Obličej je pro nás v naší kultuře opravdu posvátná část těla, a tyhle znaky mají velkou váhu. Myslím, že tohle by mělo zůstat naše. Spousta významných prvků naší kultury už nám bylo vzato a já věřím, že tohle je něco, co je potřeba si udržet. Pokud si jdeš tetovat Tā Moko, fakt bys o tom měl něco vědět, nebo se o tom alespoň chtít něco dozvědět.

T: Když po tobě někdo chce Maori tetování a neví? Tetuješ ho?

M: Lidi co ke mě chodí, většinou mají o Māori tetování nějaké znalosti. Mám pocit, že k mé práci patří nejen tetovat Ta moko, ale i vzdělávat lidi. Každopádně, když tetuju někoho poprvé, je to pro něj příležitost naučit se něco o naší kultuře, čím víc toho ví a naučí se, tím lepší je to zkušenost pro něj i pro mě. Māori, Polyneská kultura a tetování je v tuhle dobu velmi populární, ale nesmíš zapomenout, že tyhle znaky jsou tisíce let staré a přežily fakt těžké časy a nejen proto jsou pro naše lidi velmi důležité. Tím, že máš na sobě tyhle znaky se stáváš součástí příběhu.. Respektování kultury je vůbec to nejdůležitější.

T: O čem Tā Moko a jeho symbolika je?

M: Podle tradice symbolizuje Tā Moko tvůj status v komunitě. Takže pokud bys byl válečník, měl bys znaky, které reprezentují to, pokud zahradník tak zase ty...

Každopádně během období kolonizace byla naše komunita dohnána téměř na pokraj vymizení, takže se toho hodně změnilo, a i to se odrazilo v některých aspektech naší kultury. Věřím, že teď je to hodně o hrdosti domorodců. O tom, že jsi hrdý na to, kým jsi, kam patříš a snažíš se to reprezentovat v pozitivním smyslu. Taky můžeš Tā Moko používat k zaznamenání důležitých životních událostí. Věci, kterých jsi sám dosáhl nebo čím jsi přispěl své komunitě.

T: Co všechno můžeš ze vzoru poznat?

M: Je spouta různých vzorů, například Māori designy mají často tentenci reprezentovat ženský prvek v naší kultuře např. matku atd.

T: Co původní techniky, pracují nějací tatéři ještě s dřívkama?

M: Jo, jmenuje se to “Uhi", pořád se jich pár najde. Tetují takhle hlavně kvůli oživení téhle tradice. Obecně je to ale používáno víc tatéry v polynéské kultuře. Pokud se zaměříme na původní techniku Māori tetování, bylo právě od toho polynéského dost odlišné. Pokud jde o aplikaci, vyvinuli jsme si vlastní techniky tetování. Původně to bylo vyřezání motivu do kůže, podobně jako do dřeva, a následná aplikace barevného pigmentu do rány. Podle evropských záznamů z té doby jsme tímhle způsobem byli schopni vytvářet velmi přesné tetování. Jasné je, že proces hojení ale trval o to déle.

Po kolonizaci vznikl zákon o tom, že nesmíme tyhle zvyky praktikovat, jmenoval se “The Tohunga Suppression Act” a zároveň s tím přišla i konfiskace naší půdy, velmi špatné živnotní podmínky pro náš lid a vlivem inovací z cizí kultury také úpadek i kultury nám vlastní.

T: Musely to pro vás být těžké časy, důležité ale je, že se vám podařilo kulturu si zachovat. Takže je pořád možné potetovat se Uhi?

M: Určitě, koukni na mistry "Te Rangitu Natana" nebo "Heemi Te Peeti”. Jestli chceš vědět víc, mrkni na dokument.

T: Jsi tatér a k tomu ještě profesionální rugbysta, není toho moc? Navíc teď, když začala dlouhá sezóna…

M: Ne vůbec, já to miluju! Kombinovat obě “práce” pro mě funguje fakt skvěle, hlavně proto, že jsou tak odlišné! To, že dělám oboje mi umožňuje relaxovat a cítit se dobře v tom co dělám jak psychicky tak fyzicky. Miluju oboje a to je opravdu šťěstí! Mám střechu nad hlavou a jídlo díky tomu, že dělám co mě baví a ty ostatní věci jsou pro mě extra bonus. Taky vím, že není moc lidí, kteří tohle můžou říct.

T: Jak sis užil sobotní zápas tady v Praze?

M: Bylo to skvělé! Ta podpora od místních fanoušků byla úžasná! Byl to skvělý zážitek a jsem fakt rád za tuhle příležitost a jestli bude možnost určitě se zapojím znova. Já hrál v Praze poprvé rád zase přijedu! Nádherný místo!

T: Zápas ČR x NZ Ambassadors se hrál už potřetí, zdá se ti, že by se český tým lepšil? Ten rozdíl mezi týmy je obrovský, ale věřím, že zápasy jako tento jsou skvělým impulsem do budoucna, I když naše výsledky nebyly nejlepší.

M: Jo, New Zealand Ambassadors tady hráli potřetí. Myslím že jo, hra na sebe strháva hodně národní pozornosti, a na český tým je kladen velký důraz. Bezpochyby se český tým lepší, a tím, že bude hrát s týmy, jaký je třeba ten náš se bude jen zlepšovat. Už jen z toho, jak jsou lidi z téhle akce nadšení, je vidět, že rugby je v česku a dobrém místě a bude se dál úspěšně rozvíjet.

Text & foto: TerkaTetris

Sledujte Maia Gibbs Arts