Scott Ellis o irezumi

"Autentické japonské tetování, to je moje cesta, dosáhnout toho tradičního vzhledu."

Jednoduchý, čistý, silný linky a ne moc barev. To je pro mě super silný. Je to tetování, který můžeš mít padesát let a pořád vypadá nádherně. Je to pravý japonský traditional podle Yokosuka Horihide, starého Japonského mistra. Tetoval snad šedesát let a zemřel když mu bylo osmdesát. Já trávil hodně času s jeho kámošem tatérem Ricem Daruma a hodně se od něj inspiroval. Úplně na začátku mě hodně ovlivnil Philip Leu a další tatéři z Evropy a proto jsem taky brzy zamířil sem do Prahy. Vlastně to bylo hned po roce a půl tetování v Austinu, kde mám svý studio.

Yokosuka Horihide

Snažím se dosáhnout autentického vzhledu tetování. Zapomenout na všechny ty nepodstatné věci, extra detaily a barvy. Naopak všechny ty zbytečnosti vynechám až zbyde jen autentický, tradiční vzhled.

Hodněkrát jsem sledoval tatéry jak pracují tradiční technikou tebori, ale nikdy jsem to sám nedělal. Je to úplně jiný styl práce. Rozdíl mezi strojkem a tebori jde vidět hned, většinou hlavně v linkách, který jsou mnohem víc hrubý. Hodně tatérů to teď dělá tak, že používá strojek na linky a tebori na stínování a barvení. Líbí se mi ten surový vzhled a to jak je znát, že je to dělaný ručně.

Začal jsem s japonským tetováním od roku 2000, nejdřív pod evropským vlivem, takže tam bylo více ozdobných detailů, barev a tak. Časem jsem ale stále víc směřoval k tradičnímu japonskému stylu. Když mě potom roku 2013 tetoval můj kámoš Rico Daruma, a já koukal jak pracuje a trávil s ním a jeho ženou Shion více času, ta atmosféra jejich studia a všechny ty malby mě inspirovaly natolik, že jsem se tradičnímu japonskému tetování začal věnovat naplno. Od té doby se snažím, aby moje kérky vypadaly jednoduše co nejvíc Japonsky. Nejde mi tolik o to mít vlastní styl, spíš aby to vypadalo co nejvíc jako pravé japonské tetování.

Ve svý práci taky úplně neusiluju o preciznost a perfektní linky, spíš se snažím o velmi autentický styl. Protože japonský tetování je hodně velký a spíš k pohledu z dálky, snažím se o to, aby bylo tak jednoduchý, jak to jen jde a aby motiv byl už z dálky snadno čitelný.

Dřív jsem měl obavy kreslit motiv tetování přímo na kůži, protože jsem se snažil, aby bylo všechno perfektní. Takže jsem si vždycky dělal obtisk, ale brzy jsem zjistil, že to prostě na tělo nesedí pořádně jak by mělo. Třeba když kreslíš samuraje, tak ty proporce prostě nejsou stejný na papíře a na těle. Samuraj musí směřovat až k zadní části nohou a to je prostě 3D forma a ty proporce se mění. Hodně let jsem třeba dokresloval pozadí, ale hlavní motiv jsem si vždycky obtiskl. Až před několika lety jsem začal pracovat 100% freehandem a hned jsem poznal zlepšení. Tělo ti pak samo řekne, kam motiv nejlíp umístit. Hned vidíš co bude vypadat dobře. Například kudy má vést tělo hada je přesně dáno konkrétní stavbou těla, svalů a křivkami klienta. Tělo ti samo řekne, co máš dělat, pokud mu věnuješ pozornost. Zároveň musíš být dobře připraven, hodně trénovat, kreslit na papír a být si jistý motivem. Pokud nezvládáš nakreslit hada na papír, pravděpodobně se ti to nepodaří ani na tělo.

Takže já hodně kreslím do skicáku, připravuju motivy pro klienty dopředu a zvažuju konečný vzhled tetování. Udělám základní kompozici a pak se soustředím na detaily. Třeba dneska dělám draka, nakreslím si párkrát jeho hlavu, dokud nevystihnu osobnost a výraz, který chci. Zároveň je několik způsobů jak nakreslit třeba nohy nebo ocas, takže tyhle detaily si rozpracuju na papír a z těch skic vyberu. Když potom přijde zákazník, jsem připraven nakreslit mu celý motiv přímo na tělo štětcem.

Tohle je pro mě celoživotní učení. Snažím se to takhle brát. Mým cílem je se s každým projektem o trochu posunout a zlepšit. Částečně mi kreslení přímo na kůži pomohlo nesnažit se mít celý proces 100% pod kontrolou a nehrotit tolik drobné nedokonalosti, které vlastně dělají každé tetování unikátní a lidské. Každopádně jsem jediný, kdo tyhle detaily vidí, takže je to součást mé cesty učení a zlepšování se."