Tomáš Mitura // Blond from Vole
16. září 2019
To, co jsem tvořil se vždycky hodně prolínalo s tím, co jsem poslouchal.
Když jsem se já na střední škole poprvé potetoval, ještě jsem netušil, že bych to chtěl někdy do budoucna dělat. Později, když jsem žil v Brně, mě kamarád inspiroval a jel jsem na první barevnou kérku do Olomouce za Keclíkem. Začal jsem postupně navrhovat traditional motivy sobě do skicáku a tušil, že by to mohlo jít dál. Některý mi Keclík dokonce vytetoval, to už mi dodalo trochu sebevědomí.
Na výšce se mi hodně líbila gotika, třeba Pieter Brueghell, takové to klasické mladistvé zaujetí v titerností detailu a zajimávými charaktery malých figur, zvláštností a vlastně prapůvodem surrealismu v malbě a Nové věcnosti, což by mě mohlo definovat víc než gotika. Pak se to překlenulo do polohy metalových coverů, hudba mě dost tehda vedla směrem k výjevům přírody, mytologie a mystiky. Zároveň jsem chtěl, aby malba byla řádně popisná a detailní, proto jsem si hrál s různými velikostmi štětců a poněkud automaticky budoval samotný obraz z jednoho rohu k druhému. Expresivitě jsem se tehda chtěl co nejvíce vyhnout, taky to byla částečně doktrína našeho ateliéru. Držel jsem se zobrazivního malířství a až mnohem pozděj se dostal do expresivnější polohy, což vidíš na těch věcech tady. Ty jsou zobrazivé, zde jsem však přiznal to, že vlastně divokost je mi mnohem více blízká.
Když jsem tehdá došel na Akádu, spolužák zrovna prodával strojek. Beru! Pořád jsem se ale věnoval malbě a ve škole to moc nerozhlašoval, spíš to byl side project a experiment. Bylo nás víc lidí a náš guru byl Michell Canale. V té době jsem ještě studoval v Intermediálním ateliéru Milana Knížáka, který jsem později vyměnil za “klasickou” školu malby Martina Mainera.
To co jsem vždycky tvořil bylo z velké části ovlnivněno metal/punk scénou, všechny ty covery a loga, ziny a jiný fetish. Fascinovala mě uniformovanost, ale zároveň silná vyhraněnost od zbytku mainstreamu. Proto některé motivy co teď dělám připomínaj čerty z trik death metalových bandů, další víc punkové nihil výkřiky. Šest let jsem tetoval doma a teď jsem v Tribu. První větší kérky byly na spolužáky a kámoše ze školy, pankáče a metloše z kapel ve kterých hraju.
Ke konci studia na AVU jsme s pár lidma vydali knížku o českém tetování mimo studia, čili domácí kérky s názvem POKE POKE POKE. Ve které se objevují lidi mnoha stylů a názorů, jsem rád, že vylezlo tolik zajímavých osobností, nyní děláme na druhém dílu.
Malba je pro mě médium u kterého využíváš spíš barvu a plochu, kresba je zase lineární princip. Když teda vidíš moje malby, předlohou pro ně by mohla být kresba, která se zbaví linie a nechá tě plynule překračovat okem z jednoho pole barvy k druhému. Proto moje kresby vypadají tak jak vypadají, graficky a divoce lineárně. Motivy jsou buďto traditional dokopaný punkáčema nebo metaloví démoni, či grafiky Otto Dixe, známého masového vraha I. světové války. To jak se u mě prolíná kresba/tetování/grafika a malba je tedy zřejmé a to jak jednotlivé věci vypadají pak určuje technika kterou volím.
V tetování se už všechny inovativní věci staly, definovalo se jakých kvalit se dá v tetování dosáhnout ať už po realistické nebo stylizované stránce. Záleží jen, v čem je kdo dobrý. Tetování už vlastně požírá samo sebe, recykluje motivy pořád dokola a tím vytváří nové varianty a možnosti ukázat modernitu doby. Já vnímám tetování jako tělový design, je to zdobení. Tím bych ho však nechtěl zbavovat nějakých hlubších významů, které často nese. Ty si však dost lidí drží uvnitř sebe a nejdou tak jasně najevo. Vždycky to bude z tebe dělat zajímavého člověka, který je individuální a otevřený to ukázat.
Moje první kérka jsou tihle vlci, z obálky alba An Overdose of Death od kapely Toxic Holocaust, líbili se mi ti vlci, jednoho jsem tam jestě přidal a mělo to být zeleno-fialovo žluté, tak jsem rád, že to zůstalo takhle. Ta obálka je takový přehnaný výjev, prostě thrashmetal obálka, strašně moc barevný, tetoval mi to tehdá Štoti.
První kérku jsem tetoval díky tomu, že mě u nás na bytě tetoval Michell Canale a zapomněl si u nás jehly a barvu. Když u mě pak byl kámoš, tak mu řikám ”Mám tady ty jehly a barvu, tak ti můžu něco udělat. Tak prej jo, a byl to nápis SHIT přes prsty.
Text & foto: TerkaTetris
Follow @blond_from_vole